Blog > Mimořádné události > Střet s autem

Střet s autem

Kategorie: Mimořádné události, 2017-10-27 12:00

Už i mně to bylo podezřelé. Abnormálně dlouhá délka čekání na první nehodu s autem způsobovala, že mi mnoho lidí ani nevěřilo a považovalo mě za machra, který jen dělá ramena. Já se ale bál, jak ten první šťouchanec bude vypadat? Bál jsem se, jestli nebudou zranění, bál jsem se, abych se nemusel dohadovat s protistranou, bál jsem se mnoha okolností a tento strach byl i důvod, proč jsem letos v červenci pořídil záznamovou kameru. Pouhé 3 měsíce před svojí první nehodou s autem po 10 letech praxe.

Netěš se

Ještě ve středu večer, když jsme ulehali doma ke spánku, jsem říkal manželce, že se hrozně moc těším na prodloužený volný víkend, protože mi v turnusu vychází po 6 + 4 ranních tři volné dny. Pátek, sobota, neděle a v pondělí až na odpolední. Nádhera. Říkám: "Já budu zítra jezdit 5 kilometrovou rychlostí, aby se nic nestalo, už abych byl doma." Ze svého života totiž mám mnoho nepříjemných zážitků přesně po tom, co jsem se na něco těšil. Třeba na gymnáziu jsem si přivodil otřes mozku, kdy jsem spěchal natěšený na víkend a při běhu jsem si povyskočil v šatně a praštil se o jednu z tyčí, jež spojovala stěny k sobě.

Nástup do práce posledního pracovního dne byl ve 4:34, ale už ve 4 jsem málem vyrazil. Zbytečně brzo, ve vozovně jsem autem za pár minut, netřeba vyrážet o půl hodiny dřív. "Uklidni se, moc se těšíš, to se něco stane." Opakoval jsem si. Tušil jsem, že tohle nemusí dopadnout dobře.

Jako blesk z čistého nebe

Zatím se to zdá, jako běžná ospalá čtvrteční ranní. Vozím lidi do práce, venku vládne typický zamračený podzim. Jedu na druhou přestávku na Palmovku. Je 8:52 ráno. Od Dělnické k Maninám. Dlouhá rovinka. Na křižovatce před zastávkou jede zprava modrá dodávka, hned za ní se zařazuje zleva bílá dodávka. Preventivně si zacinkám, protože nechci, aby mi bílá dodávka vjela až na koleje. Ani netuším, že se za ní právě rodí jedno špatné rozhodnutí. Za bílou dodávkou totiž přijíždí šedý Peugeot. Řidič asi dost možná myslí na své vlastní problémy. Kudy pojedu, co všechno musím zařídit, ... Neuvědomuje si, že při vjíždění na hlavní nemá dostatečný rozhled. Zařazuje rychlost. Rozjíždí se.

Šedý peugeot dostal ránu od tramvaje.

Ten zvonek přece musí slyšet. Zvoním a okamžitě brzdím vším, co tramvaj má. Elektrodynamická brzda a všechny kolejnicové. Je to 8 silných motorů a 8 magnetů snažící se zastavit víc jak 45 tunový kolos. Auto dál pokračuje. Stále ještě existuje šance, že procitne ze svého transu. Tramvaj už musí vidět periferním pohledem, když stojí na protisměrné koleji. Musí přece slyšet zvonek. Já se už víc opřít do páky řadiče nemůžu. Víc už to nejde. Vyčerpal jsem všechny možnosti a auto jede dál neměnnou rychlostí. Střet. Je konec, prostě už to přišlo i na mě. Auto odhazuji vpravo na vínového Rovera. Tramvaj opatrně dobrzďuji do zastavení, doufám, že cestující jsou v pořádku.

Z druhé strany to schytal od vínového roveru.

Okamžitě se zvedám a vybíhám z kabiny. Tramvaj je v tomto úseku už od Vltavské hustě obsazena. Nahlas se ptám, jestli mám svůj cenný a křehký náklad bez újmy na zdraví. Všichni kývají, říkají, že je vše dobré. V tu chvíli jsem si ani pořádně neuvědomoval okolí. V hlavě se nastarovala automatika a všechno přišlo samo. Řada je nyní na řidiči šedého Peugeotu. Přecijenom má KT8N, jako všechny starší tramvaje spřáhlo před sebou a úder šel kamsi do zadní části automobilu. Rychle oblékám výstražnou vestu, otvírám dveře a běžím k hromádce šrotu. V ní sedí naštěstí jen řidič. Na mé žádosti reaguje kýváním, vypadá to dobře. Ptám se, jestli se dokáže dostat ven dveřmi u spolujezdce, protože je auto opřené o Rovera, jehož řidič je taktéž v pořádku.

Vracím se do kabiny. Požádám (zmáčknutím příslušného tlačítka) o hovor s dopravním dispečerem, abych ho informoval o situaci a musím si i trochu vydechnout. Popadnout dech. Všechno se seběhlo tak strašně rychle. Přehrávám si situaci v hlavě. Nedokážu si vysvětlit proč. Proč? Proč nezastavil, proč nezpomalil, proč se nepodíval. Dispečer se ozývá a musím oznámit, co se stalo, místo střetu, případné zranění a jestli se mají připravit na větší nehodu, nebo je to jen ťukanec. Bez zranění. Opakuji to do vysílačky a cítím zřetelnou úlevu. Vlastně se nic nestalo. Všechno dopadlo dobře. V Peugeotu nikdo na zadních sedačkách neseděl, úder spřáhlem šel do zadního sloupku dveří. Cestující se postupně rozprchli a s panem svědkem, který se mi dobrovolně přihlásil, probírám postup a beru si na něj kontakt. Za 2 minuty jsou na místě dispečeři.

Dispečeři byli na místě do 2 minut.

Sehraná dvojice dispečerů ví okamžitě, co dělat. Jeden bere sprej, obstříkne obrysy a postavení účastníků nehody. S tramvají odjíždí, aby uvolnil provoz. Doprava se rozjela za 8 minut od mého nahlášení nehody na dispečink. Druhý dispečer s námi zůstane a odtlačíme auta na kraj, aby nepřekážela v křižovatce. Za dalších pár minut přijede hlídka PČR, která nám všem udělá dechovou zkoušku.

Hlídka PČR dává účastníkům dýchnout do alkotesteru.

Negativní. S ostatními účastníky nehody se vlastně vůbec bavit nechci. Dispečerovi jsem popsal situaci ze svého pohledu a ukázal záznam z kamery. Sednu si do dispečerského auta a čekám na příjezd policistů z dopravního inspektorátu (ODN). Přijíždí asi za čtvrt hodinky. Převyprávím ji svoji verzi, záznam z kamery ani vidět nechce. Řidič Peugeotu asi přiznal vinu bez výmluv.

S řidičem Roveru, který prý spěchal na důležitou schůzku, pak obhlížíme škody. Na jeho autě jsou totiž nejvyšší. Holt je to drahé auto. 15 let starý Peugeot je na odpis, ale škoda je vyčíslena pouze na 40 tisíc. Tramvaj ohodnotil dispečer na 5 tisíc. Rover přes 100 tisíc. Stále mu z něj kape voda z ostřikovačů předních reflektorů. Smutně tam stojí a řidič povídá, že je to jeho druhá nehoda po 14 dnech, kdy nechal auto opravit z podobné nehody, kde byl pouze pozorovatelem, prý za ním někdo nedobrzdil v koloně a srazil 4 auta, včetně jeho, dohromady. Chápu jeho rozhořčení, tohle je víc než smůla.

Nakonec nejvyšší odhadovanou škodu měl Land Rover Evoque přes 100 tisíc.

Odtahová služba odváží nepojízdní a zdemolovaný Peugeot

Video z celé události najdete na konci tohoto článku!

Návrat domů

Policisté sepsali protokoly, podepisujeme, za stranu poškozenou i já. Rozloučíme se a já popřeju řidiči Peugeotu více štěstí. S dispečerem odjíždíme k Vozovně Žižkov, kam odstavili moji poškozenou tramvaj a musím se vrátit do své domovské hloubětínské.

Dopravní policisté z ODN nehodu vyšetřili do hodiny.

Po cestě se mi tramvaj rozpadá. Na Palmovce mi totiž upadne přední plenta, která doposud bránila pohybu utrženého spřáhla. Do oblouků tedy musím opatrně, nechci zvětšit poškození. Ve vozovně na mě již čeká mistr depa a obhlíží škody. Píše si na papírek, co vše je potřeba opravit: "zlomená aretace a kolík předního spřáhla, zdeformovaná levá čelní plenta, poškrábaný lak čela vozu."

Na Palmovce mi upadne zohýbaná plenta, musím ji naložit do vozu.

Ve výpravně vypíšu pár papírů, ale už je příliš pozdě, abych se vracel zpátky na vůz. Měl jsem totiž před volnem brzký konec, výpravčímu tedy pomáhám, abych si ukrátil čekání na konec směny. Pak odjíždím domů. Konečně. Plánované 3 dny volna nastaly. Ne kvůli nehodě, ta mi spíše náladu zkazila, ale mohlo to dopadnout hůře. Na zadním sedadle sedí často děti, tentokrát se na mě opět štěstíčko usmálo a už se nemusím bát, jak bude vypadat má první nehoda s autem.

Tramvaj 9096 po nehodě již v depu Hloubětín.

Poškozená 9096, za dva dny bude určitě na trati.

Video z nehody

Video z manipulačního přejezdu do vozovny


Předchozí článek || Další článek
Stránka vygenerována za: 0.0041 sec
Počet dotazů na databázi: 5
administrace