Blog > Články > S tímto vozem nejsme kámoši

S tímto vozem nejsme kámoši

Kategorie: Články

Už dávno věřím, že tramvaje cítí, kdo je řídí a proto jsou některé na mě hodné a s jinými se musím hodně prát, aby mě dovezly na konec směny. Přečtěte si vyprávění o tom, jak se jedné tramvaji se mnou z vozovny prostě ráno nechtělo.
Bylo středeční ráno a já měl ranní směnu s takovým "ředitelským nástupem" od 7:03 na lince 16 (pořadí 5). Ve výpravně jsem zjistil, že na mě čeká na druhé koleji souprava vozů 8029+8083, což mě moc nepotěšilo. Zvláště s 8029 nemám dobré zkušenosti a už několikrát jsem popsal závadami celou Vozovou knihu.

Hladká příprava vozu

Přišel jsem tedy na druhou kolej, zapnul řízení a popojel si k vratům. Pustil jsem topení, nakódoval jsem Apex, rozsvítil, zazvonil a "bouchnul magnetama" (tzn. vyzkoušel jsem kolejnicovou brzdu). Obešel jsem si tramvaj, všechno svítilo, blinkr blikal, ostřikovač stříkal a zvonek zvonil. Nic nenasvědčovalo tomu, že se s tímto vlakem daleko nedostanu. Při obcházení vozů jsem na vedlejší koleji potkal kolegu a dali jsme se do řeči. Když už jsme se loučili, že musí vyrazit, ozvalo se zapískání a depáci vypnuli trolej nad jeho tramvají. Na druhé straně něco začli opravovat, tak na ně začal volat, ať mu to ještě zapnou, že potřebuje vyjet. Společně jsme se tomu zasmáli, vyrazil na cestu, já za ním zavřel vrata a vrátil se do svého vozu.

8029 na dvoře vozovny Hloubětín dne 12. května 2013.

A mě se nikam nechce

V kabině jsem zjistil, že se z kaloriferu (topení v kabině řidiče) ozývá takový šustivý nepříjemný zvuk, jakoby tam lítal ve vzduchu papírek. "Achjo, už to začíná", pomyslel jsem si. Svítilnou v mobilu jsem si posvítil do výfuku, který máme u nohou, odkud to šustění šlo. Všiml jsem si, že se tam třepotá kus ulomeného obložení té trubky. Tak jsem vzal šťourátko na výhybky (je to taková zahnutá tyčka, kterou můžeme odstranit nečistoty z výhybek, aby jazyky dolehly), které máme v kabině a vyšťoural to pryč. Šustění přestalo. Byl pomalu čas výjezdu z depa, šel jsem si otevřít vrata a vyjel jsem na dvůr vozovny. My řidiči při ranním výjezdu nemusíme za sebou zavírat v zimě, ale já osobně když mám čas, nemám problém si ta vrata zavřít. Šel jsem tedy pomalým krokem a vrata zavřel. V kabině jsem si pak nastavil zrcátko a půl minutky před časem ve vratech vozovny jsem se chtěl rozjet. Sešlápnu pedál jízdy, tramvaj odbrzdí a nic. Zastavím, znovu se chci rozjet. Zase jen obrzdí, můžu mačkat jízdu jak chci, pomalu se pohybuji setrvačností vpřed. Zastavím, restartuji vůz a zkusím to zas. Nic.

Poslední výjezd se nezdařil

Protože tady nic nesvedu, vybíhám zpět do depa a jdu hledat službu u výjezdu, nikde nikdo, jelikož jsem byl poslední výjezd a už jsem měl být notabene na trati. Běžím tedy až do mistrovny, která je úplně vzadu, tam ve stručnosti vyklopím mistrovi, co se stalo a on říká, že mi tam někoho pošle. Vracím se k vozu, abych mohl depákům popsat, jak se vůz chová a při tom telefonuji výpravčímu, který musí vědět, že jsem nevyjel na trať. Totiž když nejsem ještě na trati, má mě furt na starosti výpravčí. Kdyby jsem se pohnul až ven před vozovnu, řešil bych to již s dispečinkem. U mého vozu se zatím srocují pomocníci, jeden si za to sedne, pokusí se rozjet, prohlásí něco o J3 a říká, že dostanu něco jiného. Začnu se tedy balit. Zpoždění narůstá.

Další tramvaji se taky moc nechce

Sbalen jdu zpět do depa, abych dostal instrukce, který vůz a na jaké koleji si mám tedy připravit. Na sedmé koleji. Jenže tam mají depáci zvednutý jiný vůz na držácích a sundavají podvozky a při tom mají samozřejmě vypnutou trolej. Musí tedy tramvaj dát dolů, zapnout trolej, já si můžu sednout do svojí náhradní a vyjet na dvůr. Donesli mi nové klíče a já zapnul topení, zavřel pískovače, kabinu, zkontroloval, jestli mám tágo na výhybky a nakódoval Apex. Víc se nestíhá. Při tom, jsem se blížil k vratům vozovny, abych se co nejrychleji dostal na trať. Bylo 7:37 a já měl být už 11 minut na trati. Volám na dispečink, aby mi dali instrukce o napojení do jízdního řádu. Dispečer říká, že to na Lehovec už nestíhám, tak se tedy napojím přímo u vozovny (díky bohu že mám linku 16) na jízdní řád rovnou do centra v 7:43. Mám chvilku čas si oběhnout vůz a zjišťuji, že na druhém voze zůstala na transparentu svítit jiná linka a konečná stanice. To už si jen povzdechnu, že takový zatrolený výjezd roky nepamatuji a jdu resetovat Apex.

Druhý vůz ukazuje něco jiného, než ten první.

Dva vozy se hádají, který je ten hlavní

Nestačilo, stále na Apexu v druhém voze svítí, jako bych měl dva oddělené vozy a není to tak, že ten první šéfuje tomu druhému. Vypínám tramvaj, mačkám reset na prvním i druhém voze. Zapínám tramvaj, už musím vyrazit, tak se rozjíždím, za jízdy mačkám číslíčka a modlím se, ať to pomůže. V první zastávce u vozovny, Nový Hloubětín, vybíhám ven se podívat, jestli to pomohlo. Ne. Furt svítí na druhém voze linka 8. Zvoní mi telefon, stále stojím na té zastávce. Volá výpravčí, to bude důležité, zvedám ho a on mi oznamuje, že mám na zadním voze špatné číslo. Děkuji za informaci, ale uklidňuji ho, že to právě řeším, on se jen pousmál a popřál mi klidnou směnu. Drtil jsem kamení mezi zuby. Dojel jsem za Kolbenovu, kde je v zastávce čidlo a doufal jsem, že se konečně Apex chytí. Nic, mrtvo, ani zpoždění mi neukázal. Na Špitálské se tedy odhodlávám k poslednímu pokusu, pokud se nezdaří, musím volat na dispečink a opět žádat jiný vůz. Vypínám tramvaj, resetuji Apex na prvním i druhém voze a jdu si pohrát s kabelem mezi vozy. Povoluji, utahuji, lomcuji.

Spojovací kabel mezi vozy je původcem mých problémů?

Vracím se do kabiny, zapnu řízení a pokračuji v jízdě. Při čekání na semafor na Náměstí OSN kóduji už vztekle. Nahlas si říkám: "Nula, nula, šestnáct, nula, nula, šestnáct, šestnáct, sto pět! A funguj už sakra!" (přiznávám, že jsem použil místo sakra trochu jadnější výraz). V zastávce Nádraží Vysočany vyběhnu ven se podívat na druhý vůz a konečně se chytil!

Papírování na konec

V Řepích ještě musím napsat blouděnku, protože jsem nejel z vozovny na Lehovec, ale rovnou do centra. Určitě jsem tím nepotěšil spoustu lidí.

Červeně ohraničené úseky jsem nejel, napojil jsem se až u Vozovny Hloubětín do centra.
Blouděnka. Hlavní je, aby noční výpravčí pochopil, kudy jsem jel, aby to mohl zadat do počítače a odečíst (případně přičíst) vozokilometry.

Souprava 8366+8352 po tom, co se vozy dohodly, který je ten první, jezdila moc pěkně a povedenou směnu zakončil velmi milý cestující, který mi nadával do čů**** a de****, že mu nemůžu dát potvrzení (chtěl přímo razítko) na lístek, že ta tramvaj před námi má poruchu a nabrala zpoždění. Jednalo se o celých 7 minut a pán jel z Anděla na I. P. Pavlova.

S 8029 jsem ještě asi neskončil, bude nás trápit ve vozovně dál, třeba o ní vznikne další vyprávění.

Předchozí článek || Další článek
Stránka vygenerována za: 0.0034 sec
Počet dotazů na databázi: 5
administrace