Blog > Mimořádné události > Zaviněná železniční nehoda

Zaviněná železniční nehoda

Kategorie: Mimořádné události, 2009-10-29 18:59

Je tomu na den přesně 1 rok a 9 měsíců, kdy jsem měl předchozí nehodu. Byla také železniční, jenže dnes to bylo jiné: byla to moje vina.

Nebylo kam spěchat

Na 4. pořadí linky 8 jsem měl pohodová 3 kolečka a již jsem jel naposledy na Divokou Šárku. S vozem 9048 typu KT8D5 se krásně jezdilo a celý den bylo střídavě zataženo, občas vykouklo sluníčko a semtam i kapka spadla na zem, typický podzim.

Vůz 9048 v obratišti Starý Hloubětín.

Naposledy jsem tedy projížděl křižovatkou Klárov, pustil jsem před sebe vlak 7182+7183 na 7. pořadí linky 22 (dále jen 22/7), protože byl narvaný a spěchal nahoru k Pražskému Hradu. Já měl času dost a proto jsem ho již za prvním obloukem ztratil z dohledu. V klidu jsem přijel ke Královskému letohrádku, odstanicoval a mířil alejí kolem pozemků Ministerstva obrany. V dáli jsem viděl jak také 22/7 stanicuje v zastávce Pražský Hrad z centra a kolem se hrnou davy lidí. Já se blížím do stoupavého esíčka před zastávkou rychlostí do 30 km/h (jel jsem tak 25), víc ani ň, jelikož je tam i omezená rychlost do 30.

Pak přišel náraz

Řidič v 22/7 odbrzdil a začal se rozjíždět, povolil jsem tedy brzdu abych se plynule doplazil (doslova, v tu chvíli jsem jel maximálně 20) do zastávky. Jenže, co se nestalo. Kvůli těm všem lidem, co přecházeli na červenou a skákali pod rozjíždějícíse tramvaj musel řidič s 22/7 zastavit a já jsem tedy šel na brzdy také. Vlivem klimatických podmínek, o kterých jsem už mluvil, kola okamžitě ztratila přilnavost ke koleji a ihned se zastavila a moje 40-tunová tramvaj se změnila v takové obří sáňky. Seběhlo se to šíleně rychle, nestačil jsem udělat nic jiného, než jen s výkřikem hrůzy sledovat, jak se nekontrolovaně blížím k zadku druhého vozu předchozího vlaku. PRÁSK! Hodně sprostě jsem si zanadával, otočil jsem se k lidem, jestli se někomu něco nestalo. Pak jsem otevřel dveře, oblékl si výstražnou vestu a šel řešit. Jen se mi trochu podlamovala kolena leknutím a postihl mě trochu šok, tak to za mě musel obvolat kolega z té dvaadvacítky, za to mu patří dík. Přijeli dispečeři, vyfotili, obstříkali a rozjelo se to. Pak jsem jim na místě podepsal protokol o mém zavinění této nehody.

Mohlo to dopadnou hůř

Škoda na mé tramvaji byla 0 CZK. Na škodové řízení si ale stejně musím počkat, protože ač mě dispečeři a všichni okolo ujišťovali, že i na vokovické soupravě se těžko něco většího najde, tak depáci dotyčné vozovny nevěděli nic jiného, než všechno označit za zničené a proto to budu hradit. Nikoliv všechno, vždy se platí jen 10% spoluúčasti a maximálně snad 90 tis. CZK. Vše se vyřeší v následujících týdnech. Pro mě to znamená měsíc říjen bez prémií a dokonce i žlutá karta (ano funguje to jako ve fotbale) za zaviněnou železniční nehodu.

Tramvaje do sebe narazily nejdřív spřáhlama a pak i trochu nárazníkama.

Cena spřáhla byla nakonec 6 tisíc korun, takže jsem platil 600CZK. Ovšem odešel jsem z této hrůzy ponaučen, už nikdy se nebudu cpát do zastávky za jinou tramvají, případně už musím být připraven vážně na všechno. Co by se stalo, kdyby mezi tramvajema byli lidi, na to radši ani nemyslím!

Předchozí článek || Další článek
Stránka vygenerována za: 0.0036 sec
Počet dotazů na databázi: 5
administrace