Zamrzlé výhybky

Moje výborně maskovaná tramvaj číslo 9020 s celovozovou reklamou na ZOO Praha jezdila skvěle. Jen nepřetržitě padající sníh, sůl a teplota okolo -4°C zapříčinila, že se jazyky výměn nedostaly do požadované polohy pro bezpečný průjezd tramvajového vlaku. Na návěstidle ukazující stav výhybky zůstane jen červený blikající puntík (nebo odborně "bod"). Pokud se toto stane, je povinností řidiče se přesvědčit o uzamčení výhybky, aby náhodou projíždějící kola nepřehodili výhybku do špatného směru (co by následovalo napadne každého - vykolejení). Jenže vyhřívání výhybek naprosto nestíhalo a proto jazyky nedoléhaly až o několik centimetrů, takže ani jízda pod dozorem osoby poučené nebyla přijatelná. Po chvíli marných pokusů se tak volalo na dopravního dispečera, který má vyslat složky k uvolnění.

První kolo jsem jel celou dobu v pohodě až na Malostranskou, kde mi zůstal bod a jazyk výhybky byl od okraje asi 2cm. Moje nástroje : stavěcí klíč (což je taková půlmetrová železná tyč s umělohmotnou rukojetí) a železné koštátko absolutně nestačili na vzniklou situaci. Oznámil jsem to proto na dispečink i cestujícím, že se zatím nikam nepojede. Dispečeři přijeli celkem brzo, měli šroubovák a takové uzké "šťouradlo", které se osvědčilo. Dostaly dokonce jazyk do té polohy, aby doléhal a proto jsem mohl vyrazit pod jejich dohledem dál na trasu. Zpoždění 17 minut. Odjezd z konečné mi babka hlasatelka pronesla v zastávce Pražský Hrad, což je na Podbabu ještě kus. Tam jsem jen projel konečnou, lidi vystoupili, nastoupili, já obrátil orientace a mazal na konečnou Starý Hloubětín zpožděn o 6 minut. Dojel jsem jen ke Královskému Letohrádku, kde již stál vůz linky 26, který zápasil s tamní výhybkou. Oblékl jsem výstražnou vestu, vzal svoje košťátko a tágo a šel kolegovi pomoct. Problém byl stejný, jen nebyl tak kritický, povedlo se nám ho společnými silami vyřešit. Nabral jsem proto další zpoždění, nyní činilo asi 11 minut. Na Starý Hloubětín jsem přijel se 7 minutovým zpožděním.

Po 15 minutové přestávce jsem opět vyrazil do centra. U letenského tunelu, kde jsem potřeboval doleva, jsem opět zůstal stát. Po chvilce čištění jsem zavolal na dispečink, že opět páté pořadí linky 8 stojí před výhybkou a snaží se uvolnit. Nyní ale byla situace příznivější, výhybka nebyla jen uzamčená, ale jazyky pěkně doléhaly a proto jsem za dozoru řidiče z linky 26 projel. Jenže jak jsem čekal až nějaká tramvaj okolo pojede, aby mi mohl řidič ukázat, nabral jsem dalších 10 minut zpoždění. Dojel jsem opět jen k výhybce číslo 640 na Malostranskou. Stejný problém. Nějaký nerudný cestující nás (asi jako všeobecně DPP) poslal do ******. Za mnou už byla další osmička a byla to 14T, po poradě s dispečerem přes vysílačku mi bylo doporučeno, aby jsme zkusili hák na otvírání plošiny z té 14T. Nepomohlo nic, už úplně promrzlý a promoklý jsem unaveně hlásil, že se doopravdy nedaří uvolnit. Pan dispečer se mi omluvil, že vůz přijede až za notnou chvíli, protože toho mají po celém městě nadhlavu - já jsem mu řekl, že to zcela chápu, vždyť jen já volám už potřetí. Pak jsem šel dál zkoušet tu výhybku. Auta kolem mě projížděli a cákali ten sajrajt do té výhybky. Zkoušel jsem to i rukou, takže jsem byl celý od oleje z mazání a najedou cvak, jazyk dolehl a já mohl pokračovat. Lidem, co zrovna vzdali čekání a začali vystupovat jsem rychle řekl : "rychle jedeme, máme jen 25 minut zpoždění" a cestující "to je jasné, v pohodě". Odjezd z konečné mi tentokrát řikala babka už v kopci na Letohrádek. Při příjezdu na Vítězné náměstí se ozvalo klepání na kabinu.
Cestující : "Budu si stěžovat, máte 15 minut zpoždění."
Já : "a proč mi to říkáte?"
Cestující : "Já jen že si budu stěžovat na to 15 minutové zpoždění."
Já : "tak si stěžujte, ale proč mi to říkáte? Mě to může být šumák, když za to nemůžu."
Jiný cestující : "Ale pane, řidič za to doopravdy nemůže, zamrzla tam výhybka."
Já : "no jistě, a ještě k tomu jsme zpožděni o 26 minut, tak nevím, kde jste vzal těch 15 minut."
A tak jsem Podbabu opět jen prokroužil a jel zpátky do Hloubětína. Zpoždění 11 minut nemělo cenu ani stahovat, jel jsem prostě jak nejlépe jsem dovedl. Třetí kolečko proběhlo už bez větších událostí. Konečně jsem si mohl vychutnat tu 16-ti minutovou přestávku na Podbabě, kterou tam máme podle jízdního řádu mít.

Jestli od pána přijde stížnost nevím, jen mě doopravdy zarazilo, jestli náhodou pán nepřiletěl zrovna z Marsu a nevšiml si jaké panuje venku počasí.