Noční Prahou

První noční byla šestá 52. V sobotu většinou jezdí slavící lidé z různých akcí, jen už přituhovalo a lidé možná z uvědomělosti moc alkoholu nepožívali a proto cesty byly klidné. Dokonce jsem mohl vyfotit svojí tramvaj do kalendáře na zastávce Nádraží Braník, protože jsem nikoho nevezl. První cestující ve směru do centra z Modřan nastupovali až ve Dvorcích či u Podolské vodárny.

V noční dopravě je spoustu garantovaných přestupů, kde na sebe různé linky čekají. Linka 52 jej má třeba na Bílé labuti, kde čeká na autobus č. 504 i dvě minuty. Proto byl čas vyfotit zajímavé fotky (jako ta rozmazaná vlevo) Protože když se mi zdá o práci, často se mi jen míhají koleje před očima, podobně jako na tomto snímku.

V noci je Praha úplně jiné město. Tam kde ve dne stojí kolony aut, pochodují lidé po chodnících či přebíhají přes ulici mezi autama, které na ně troubí. Tramvaje zvoní, aby si jich lidé všimli a vůbec je neuvěřitelný bordel, v noci se ukládá město k pravému spánku. Všude je ticho, rozjíždějícíse tramvaje jentak nezávazně cinknou, aby to nedělalo hluk a pomalu se rozjíždí k další zastávce. Lidé pospávají ve vozech po oslavě narozenin či různých srazech s kamarády, ještě se s nima loučí a objímají, když jim jejich spoj po půlhodině čekání konečně přijede. Jako příklad dokládám fotku ze Staroměstské.

I opuštěná Pařížská ulice je jen vánočně osvětlena, ale lidé, kteří by tu krásu a lesk obdivovali jsou již dávno v posteli.

Obě noční proběhly naprosto v klidu, dokonce ani moc bezdomovců nebylo a když už jeden přijel až na konečnou, tak nebyl problém ho vzbudit a vyběhl ven. Na lehovec se mnou přijela i hlídka městských strážníků a zůstala se mnou v tramvaji, tak jsme se koukali na MASH z mého přenosného počítače a přestávka nám příjemně utekla, pak jsme vyrazili směr centrum. Jednou mi na konečnou přijel nějaký ožralka a v náručí měl asi 4 plné plehovky od piva. Objímal je a spinkal, tak jsem ho vzbudil, že teda konečná, vstávat a cvičit. Něchtělo se mu. Tak jsem vytasil zbraň nejvyšší - že mu ty plechovky rozbiju. On hned vyletěl, že už jde a mizel v dáli. Takové úsměvné příhody by se měly stávat častěji. Pak se stále nepřestanu divit lidem, jak dokážou na Lazarské čekat v tramvaji až 5 minut, než se rozjedeme a pak na Karlově náměstí vystoupit.

V neděli již lidi prakticky nejezdí, naopak s blížícím se ránem začínají jezdit lidé do práce. Jejich "zamyšlené pohledy" mi připomínají, že i můj čas se blíží a já si drze lehnu do postele, když oni musí pracovat. Ale však to bylo doposud obráceně. Celou noc člověk projezdí. Snad se podniku noční doprava vyplácí - nevím, průzkumy neznám - ale když od Sídliště až na Dvorce nevezu vůbec nikoho a okolo druhé raní ani druhým směrem víc jak 4 lidi nevezu, asi moc výdělečná linka 52 v tomto úseku nebude.

Obě noční byly bez problémů a proto jsem mohl ráno spokojeně odpočívat.