. Byla také železniční, jenže dnes to bylo jiné : byla to moje vina.
Na 4. pořadí linky 8 jsem měl pohodová 3 kolečka a již jsem jel naposledy na Divokou Šárku. S
vozem 9048 se krásně jezdilo a celý den bylo střídavě zataženo, občas vykouklo sluníčko a semtam i kapka spadla na zem.
Naposledy jsem tedy projížděl křižovatkou Klárov, pustil jsem před sebe vlak 7182+7183 na 7. pořadí linky 22 (dále jen 22/7), protože narvaný jistě spěchal nahoru k Pražskému Hradu. Já měl času dost a proto jsem ho již za prvním obloukem ztratil z dohledu. Bez potíží jsem přijel ke Královskému letohrádku, odstanicoval a mířil kolem pozemků Ministerstva vnitra
touto álejí. V dáli jsem viděl jak také 22/7 stanicuje v zastávce Pražský Hrad z centra a kolem se hrnou davy lidí, já se blížím do stoupavého esíčka před zastávkou rychlostí do 30 km.h-1 (jel jsem tak 25), víc ani ň, jelikož je tam i omezená rychlost. 22/7 odbrzdil a začal se rozjíždět, povolil jsem tedy brzdu abych se plynule doplazil (doslova, v tu chvíli jsem jel maximálně 20) do zastávky. Jenže co se nestalo. Kvůli těm všem lidem, co přecházeli na červenou a skákali pod rozjíždějícíse tramvaj musel řidič 22/7 zastavit a já jsem tedy šel na brzdy také. Vlivem podmínek na kolejích mě ale potkal skluz, kola se ihned zastavila a můj několikatunový kolos se změnil v takové přerostlé sáňky. Jenže ty nohou nezastavíme a proto sem jen s výkřikem hrůzy sledoval, jak se nekontrolovaně blížím k zadku druhého vozu předchozího vlaku. PRÁSK!. Hodně od podlahy jsem si zanadával, otočil jsem se k lidem, jestli se někomu něco nestalo. Pak jsem otevřel dveře, oblékl si výstražnou vestu a šel řešit. Jen se mi trochu podlamovaly kolena leknutím a postihl mě trochu šok, tak to za mě musel obvolat kolega z té dvaadvacítky, za to mu patří dík. Přijeli dispečeři, vyfotili, obstříkali a rozjelo se to.
Škoda na mé 9048 byla 0 CZK. Na škodové řízení si ale stejně musím počkat, protože ač mě dispečeři a všichni okolo ujišťovali, že i na vokovické soupravě se těžko něco většího najde, tak depáci dotyčné vozovny nevěděli nic jiného, než všechno označit za zničené a proto to budu hradit. Nikoliv všechno, vždy se platí jen 10% spoluúčasti a maximálně snad 90 tis. CZK. Vše se vyřeší v následujících týdnech. Pro mě to znamená měsíc říjen bez prémií a dokonce i žlutá karta (ano funguje to jako ve fotbale) za zaviněnou železniční nehodu.
Ještě zbývá foto :
